Suspíľstvo v teoríjí íhor

Odníjeju z pričin kričuščojí nerívností je nezdatnísť formuvati stíjkí domovleností v suspíľství. Sprava ne v tomu, chto pri vladí, a v tomu, jakij zastosovujeťśa mechanízm rozpodílu, – pojasnenńa na prikladí diťačojí zadački.Ću zadaču — «pro pjaťoch píratív» — znajuť majže vsí.

Ujavíť sobí komandu, ščo skladajeťśa z pjati píratív. Umovno nazvemo jích: (1) «kapítan»; (2) «pomíčnik»; (3) «bocman»; (4) «šturvaľnij»; (5) «matros». Pírati znachoďať skarb — 100 monet. Cej skarb treba podíliti, í rozpodíl maje, zvičajno, zaproponuvati kapítan. Jakščo na plan rozpodílu pohodžujeťśa polovina komandi abo bíľše, to vín vídbuvajeťśa za cim planom í kapítan zberíhaje svíj post. Jakščo ž bíľša častina proti, to kapítana skidajuť (í vikidajuť za bort), kapítanom staje pomíčnik z pravom rozpodíľati na tich že umovach: jakščo plan podobajeťśa poloviní í bíľše z rešti, novij kapítan zališajeťśa pri vladí, plan prijmajeťśa. Jakščo ž ní — to í cej kapítan jde «v rozchíd», í vže bocman zajmajeťśa rozpodílom — í tak dalí, až do kínća.

Pripustimo, ščo kožen pírat racíonaľno choče maksimízuvati svoju častku skarbu; pri ćomu – oskíľki pírati zlostiví z naturi svojejí – koli pírat otrimuje odnakovu častku, pohodžujučiś í ne pohodžujučiś, to vín bude holosuvati za vídchilenńa planu.

Pitanńa v zadačí — jakij plan povinen proponuvati kapítan, ščob zberehti svoju vladu, z vrachuvanńam toho, zvičajno, ščo vsí pírati spromožní prorachuvati naslídki svojích ríšeń.

Na peršij pohľad, kapítanoví dovedeťśa serjozno podílitiśa skarbom, ínakše joho skinuť. Ale ne spíšíť. Začnem z kínća. Matros (pjatij v čerzí) rozumíje, ščo koli vín zališiťśa odin na odin z šturvaľnim, to vzahalí níčoho ne otrimaje: z dvoch píratív odin vže je sam soboju polovinoju í sam šturvaľnij proholosuje za svíj plan, ščo bude, zvičajno, «vse mení, níčoho matrosu» abo (0; 0; 0; 100; 0). Pozicíja čisla tut vídpovídaje nomeru pírata v čerzí do vladi, peršich tŕoch vže usuneno, tož tam nulí. Tomu matros bude holosuvati za buď-jakij plan treťoho pírata (bocmana), za jakim jomu dajuť choča b odnu monetu. Ce označaje, ščo koli zališiliśa tri pírati, to bocmanu dosiť víddati odnu monetu matrosu, ščob otrimati joho pídtrimku, í varíant (0; 0; 99; 0; 1) očevidno projde (dvoma holosami proti odnoho — šturvaľnoho). Jak bačimo, četvertij pírat (šturvaľnij) povinen rozumíti, ščo koli usunuť druhoho pírata (pomíčnika), to jomu níčoho ne svítiť: bocman í matros vse zaberuť. Tomu navíť za odnu monetu šturvaľnij bude holosuvati za plan pomíčnika. Pomíčniku ćoho bude dostatńo (vín nabere 50%, kapítana vže nemaje), tomu joho plan, jakij projde, vihľadaje jak (0; 99; 0; 1; 0). Vídpovídno, usunenńa kapítana prizvodiť do toho, ščo tretíj í pjatij pírati (bocman í matros) ne otrimujuť vzahalí níčoho — pomíčnik, prijšovši do vladi, zabiraje 99%, víddaje 1% šturvaľnomu í dalí komanduje, bambuk kuŕači. Tomu bocman í matros hotoví za odnu monetu kožen pídtrimati kapítana z joho planom rozpodílu. Oś í majemo vídpovíď: plan (98; 0; 1; 0; 1), za jakim kapítan zabiraje 98 monet z 100, je stíjkim í dozvoľaje kapítanoví zberíhati svoju vladu. Naspravdí ce rozumíjuť í pírati №2 í №4, tomu buď-jakij pírat bude pídtrimuvati kapítana za 1 monetu, a kapítan vibere sam, komu jíjí davati — tobto pírati šče buduť zmahatiśa v lojaľností, ščob dístati v nahorodu vśoho liš odnu monetu.

Ću divovižnu vídpovíď (adže ž divno, ščo čotiri pírati ne možuť níčoho zrobiti proti toho, ščob kapítan ne lišiv sobí 98% zdobičí, pri ćomu polovina vzahalí níčoho ne dístaje) varto zapamjatati. Na peršij pohľad, pričina takojí nespravedlivostí v tomu, ščo pírati ne vmíjuť buduvati aľjansív (voni — kožen za sebe). Ale í ce ne zovsím tak.

Pripustimo, pírati možuť stvoŕuvati aľjansi. Pravila, ščopravda, buduť píratśkimi: (1) buď-jakí pírati možuť domovitiśa pro rozpodíl porívnu vśoho, ščo jím dístaneťśa; (2) ća domovlenísť nehajno staje vídomoju vsím ínšim píratam; (3) pírati dotrimujuťśa svojejí domovleností do tich pír, poki ce vihídno — toj pírat, komu staje nevihídno, v odnostoronńomu poŕadku porušuje dohovír.

Zdavalobiśa, aľjans četvertoho í pjatoho píratív maje davati jím perevahu. Odnak bocman, rozumíjuči ce (zališivšiś utŕoch z nimi, vín, očevidno, viletiť za bort abo zmušenij bude pídkupiti odnoho z píratív, davši jomu 51 monetu, a sobí lišivši 49), pohodiťśa na plan pomíčnika, jakščo pomíčnik dasť bocmanu 50 monet. Pomíčnik, takim činom, povinen prositi u kapítana 51 monetu (u ńoho, jak višče skazano, je varíant otrimati 50, povalivši vladu kapítana), ta j bocman bude prositi 51 monetu — tomu obidva voni kapítanu ne cíkaví í níčoho ne otrimajuť. Ale oś šturvaľnij í matros ne otrimajuť níčoho jakraz u vipadku povalenńa kapítana (pomíčnik í bocman todí díľať 100 monet porívnu). A ce označaje, ščo u šturvaľnoho í matrosa vibír nezavidnij — abo prositi po 1 monetí v kapítana, abo vtratiti vse, nezvažajuči na svíj aľjans. V rezuľtatí na častku — í doľu — kapítana aľjans vzahalí ne vplivaje: vín liše dozvoľaje šturvaľnomu zabrati monetu u bocmana. Oskíľki matrosu víd ćoho aľjansu krašče ne staje, to aľjans cej navŕad či vzahalí može realízuvatiśa.

Lehko pobačiti, ščo aľjans treťoho í četvertoho píratív prizvodiť do takoho ž rezuľtatu. Pri povalenní kapítana voni ne otrimujuť níčoho, tomu voni pídtrimajuť kapítana, otrimavši víd ńoho po 1 monetí (98; 0; 1; 1; 0). Oskíľki tretíj pírat ne zbíľšuje svoho dochodu porívńano z varíantom bez aľjansív, vín može píti na ńoho liše zí strachu, ščo četvertij pírat vstupiť v aľjans z pjatim. Ale ž je šče varíant aľjansu treťoho í pjatoho píratív (do rečí, z tim že rezuľtatom — členi aľjansu otrimujuť po odinicí víd kapítana). Tomu, jakščo u píratív je čas na obhovorenńa, tretíj, četvertij í pjatij pírati buduť v mukach staratiśa potrapiti v aľjans, vikľučivši z ńoho «ne sebe». Komu poščastiť — níchto ne znaje, ale fakt zališajeťśa faktom: pírati «nižńoho rívńa» za aľjans buduť borotiśa odin z odnim, tíľki ščob garantuvati sobí tu ž 1 monetu, ščo í u vipadku bez aľjansív. Tobto píratam vse odno — zahravati z kapítanom abo šukati aľjansu odin z odnim, efekt odnakovij.

Pereklavši zadaču na sučasne suspíľstvo, otrimajemo nespodívaní analogíjí. Davajte zamísť píratív ujavímo sobí rízní strati suspíľstva: vuźke kolo ľudej pri vladí zamísť kapítana, kolo pretendentív na vladu zamísť pomíčnika, a zamísť bocmana, šturvaľnoho í matrosa — vídpovídno víddalení víd vladi klasi. Zadača prirodno opisuje avtokratične suspíľstvo z centralízovanim džerelom dobrobutu, v jakomu strati ne dovíŕajuť odin odnomu, a pitanńa vladi viríšujeťśa bíľšísťu. Take suspíľstvo bíľšísť ekspertív vvažaje demokratičnim (adže chto je vladoju, viríšuje bíľšísť), ale, jak bačimo, na prakticí joho stabíľnísť pripuskaje maksimaľní nerívností. Prichíd do vladi «pretendentív» (pevnoho rodu perevorot, zmína elíti na samomu verchu), jak pokazuje zadača, tíľki posiľuje nerívnísť. íntujítivno usvídomľujuči ce, suspíľstvo v podíbnich «psevdodemokratíjach» ne ľubiť opozicíjí, ščo rveťśa do vladi, a pretendenti-opozicíja, rozumíjuči svojí šansi, hotoví spívpraćuvati z vladoju «za 1 monetu».

Visnovok nevtíšnij: jakščo v sistemí ne zakladenij žorstkij nezaležnij víd kapítana mechanízm rozpodílu monet (analog ínstitutív rozvinenoho suspíľstva), to vlada, poki moneti vdajeťśa znachoditi, dovolí mícna, navíť jakščo zabiraje sobí majže vse. Visnovok druhij: nema velikojí racíjí ću vladu míńati. Sprava ne v tomu, chto pri vladí, a v tomu, jakij zastosovujeťśa mechanízm rozpodílu.

Razom z tim, ne možna ne pomítiti, ščo kľučovoju umovoju zadačí je nespromožnísť píratív dotrimuvatiśa raníše dośahnutojí domovleností (abo zajńatojí pozicíjí) u vipadku, koli zmína obstavin robiť jíjí nevihídnoju. Točníše, mi níčoho ne znajemo pro ću jíchńu spromožnísť či nespromožnísť. Problema naspravdí v tomu, ščo níchto z píratív ne víriť, ščo ínší pírati majuť taku spromožnísť (í tomu kožen z nich díje tak, koli b vsí ínší pírati ne zbiraliśa dotrimuvatiśa slova).

Jakbi pírati vírili odin odnomu í trimali dane slovo, to rozvjazok zadačí buv bi principovo ínšim. Na propozicíju kapítana dati po 1 monetí dvom členam komandi pomíčnik zmíh bi poobíćati dati jím po 2 moneti, todí kapítan buv bi zmušenij obíćati po tri í tak dalí. Torhujučiś, voni bi díjšli do situacíjí (34;0;33;0;33) proti (0;34;33;0;33), koli kapítanoví stane vihídno «pídkupiti» samoho pomíčnika — zaproponuvati, skažímo, (32;35;33;0;0), oskíľki pomíčnik vže poobíćav 66 monet, vín pohodiťśa na takij rozpodíl. Rozumíjuči ce, členi komandi №3, 4 ta 5 buduť znati, ščo u nich je šans odin do tŕoch otrimati 33 moneti, tomu jíchníj očíkuvanij dochíd — 11 monet. Vídpovídno, kapítan može zaproponuvati kožnomu z nich 11 monet, očíkujuči, ščo voni rozumní í prijmuť joho plan (jakščo ne troje, to choča b dvoje z nich). Takim činom, kapítan zmušenij víddati víd 33 do 68 monet v zaležností víd hotovností píratív do riziku í zdatností domovitiśa míž soboju, ta j rozpodíl monet míž píratami stane sutťevo rívníšim — značno bíľše podíbnim na rozpodíl nacíonaľnoho bahatstva u rozvinenich krajínach.

Naskíľki diťača zadačka može buti džerelom moralí, skazati važko. Ale jakščo jíj víriti, to kapítan zberíhaje kontroľ nad 98% zdobičí tíľki v situacíjí totaľnojí nedovíri v komandí ta nespromožností jíjí členív domovľatiśa í dotrimuvatiśa domovlenostej. Kapítanu treba, ščob pírati vvažali odin odnoho pídstupnimi í nečesnimi: ce dozvoľaje jomu mícno vtrimuvati vse bahatstvo, kidajuči komandí paru monet. Oś čomu odníjeju z ístotnich pričin kričuščojí nerívností v rentooríjentovanich suspíľstvach je visokij ríveń nedovíri í nezdatnísť formuvati stíjkí domovleností. Zbereženńu niźkoho rívńa dovíri sprijajuť jak objektivní pričini (nasampered vídsutnísť mechanízmív zachistu prav — takich jak efektivní zakoni í nezaležnij sud), tak í subjektivní (nasampered nasadženńa zahaľnojí nedovíri í «píratśkojí»), bazovaní na silí í pídstupností — stilí povedínki z boku vladi, zanepokojeníj zbereženńam status-kvo. Vlada dobre rozumíje, ščo tíľki rozščeplene nenavisťu í strachom suspíľstvo, v jakomu díjuť zakoni píratśkoho korabľa, bude z radísťu víddavati 98 monet zí 100.

í, zvičajno, zmína vladi bez zmíni sistemi ta psichologíjí suspíľstva prizvodiť liše do posilenńa nerívností, a chto šče sumnívajeťśa, chaj hľane, do čoho prizvív Žovtnevij perevorot 1917 roku, a potím — revoľucíja 1991 roku í rozpad SRSR.

Andríj Movčan

OBHOVORENNIA