Zanepad vladi: viżiti v novomu svítí

zanepad-vladi

Mi zvikli vvażati vladu i sistemu cimosj vorożim liudiní. U tsiomu nas perekonuiut ístoricny fakti, tvori mistecztva, zashitij u svídomystj podíl na «nas tut, unizu» ta «jich tam, nahorí».

Odnak svít zmíniuietsia shvidshe za nashy mentalny ustanovki, i na liudstvo cihaiut vże zovsím inshí nebezpeki, níż 50 ci navítj 20 rokyv tomu. Tsí zmíni stosuiutsia, sered inshoho, j vladi.

Shco ż siohodní vydbuvaietsia z vladoiu, beretsia zjasuvati Moisés Naím ‒ kolishníj ocyljnik Ministerstva torhyvlí j índustrií Venesueli, kolishníj vikonavcij direktor Svítovoho banku, protiahom 14 rokyv holovnij redaktor Foreign Policy, ohliadac El Pais, The New York Times, The Washington Post, Newsweek, Time, Le Monde, Berliner Zeitung ta in.. U 2014–2015 rokach za knihu «Zanepad vladi» Institut Gottlieba Duttweilera vnís ímia Moisésa Naíma v perelik sta naivplivovíshich mislitelív sucasnosti.

Umovno kniha «Zanepad vladi» dílitsia na tri neryvnoznacny na rozmírom i, riziknu skazati, zmístovim napovnenjam, castini: konstataczía faktu zanepadu vladu, unaocnenja poviazanich iz tsim rizikyv ta propoziczía możlivich shliachyv viríshenja problemi. Zopalu «Zanepad vlad» można nazvati knihoiu odníjeí dumki, shco jíj casto j zakidaiut ne nadto hlibokodumny citací. Odnak varto zvażati na te, jaka tse dumka. Dovodiaci prismerk Europi, Oswald Spengler spisav dva tomi po priblizno 600 storínok kożen, toż Naím, ídeiu jakoho za masshtabami czílkom można poryvniati zy spengleryvskoiu, poryvniano ci navítj pydozrílo lakonicnij.

Jak i vedetsia v jakysnomu non-fíkshiní, «Zanepad vladi» pocinaietsia zdaleku, a tocníshe z żitja-butja shachovich grosmeisteryv. I poki vi citaiete statistiku zbylshenja kyljkosti samich grosmeisteryv ta zniżenja víkovoho porohu tsioho pocesnoho zvanja za ostanjí roki i paraleljno hadaiete, do coho tut zanepad vladi, vam mimochytj spadaiut na dumku znaiomí, jaky dosiahli kariernich visot, jaky shce nedavno vvażalisia zachmarnimi, i pobuvali v míscziach, pro jaky raníshe j ne mríjalosia. Prosto asoczíaczií. Ale, jak vijavliaietsia, takich znaiomich ne tak i malo.

I tut — tadam! Pershe tverdżenja Naíma ‒ zahalom żiti stalo krashce. Statisticny daní ta doslídżenja tse pydtverdżuiut. Zavdiaki naukovomu progresoví pocatok XXI stolítja stav dlia liudstva naiüspíshníshim períodom za vsiu joho ístoríu. Ostanjím casom u svítí vydbulosia tri revoliuczií ‒ zbylshenja, mobíljnosti j mentaljnosti. Inshimi slovami, liudei stalo bylshe, voni stali zdorovíshy i żivut dovshe; podorożuvati i perejíżdżati lehshe, liudi osvíceníshy ta ocíkuiut krashcoho zabezpeceníshoho żitja.

Shco tse oznacaie dlia vladi? Vstanoviti totalnij kontrolj za velikoiu kyljkystiu vydnosno zdorovich, osvícenich i mobíljnich liudei duże vażko, navítj nemożlivo. Dalí privít sexologam i prichiljniku vsioho velikoho Maxoví Weberu, «rozmír bylshe ne maie znacenja». Ci tocníshe, rozmir bylshe ne maie takoho znacenja. Veliky derżavi ta korporaczií dosí diktuiut pravila na míżnarodníj arení, ale malim hravcziam zaraz lehshe obíjti jich i dosiahti uspíchu.

Shco tse oznacaie dlia vladi? Casto-husto nevelika derżava może zablokuvati ríshenja vplivovich megahravczív, mobíljne zbroine ugrupuvanja zavdaie klopotu potużníj armií, a malenjky startapi obchodiat velikich i nepovorotkich konkurentyv. I nareshtí cerha vijti na svítlo grosmeisteram ta vashim uspíshnim znaiomim ‒ barieri navkolo vladi znizilisia.

Shco tse oznacaie dlia vladi? Dosiahti vershini zaraz ne tak vażko, jak bulo kolisj. Spravdí vażko na tsíj vershiní vtrimatisia i, shco vażlíshe, realízuvati tam svoí namíri.

Zdavalosia b, svít, nezvażaiuci na vsí viniatki j zastereżenja, ruchaietsia do torżestva demokratií. Ale, jak kazav Winston Churchill, naikrashcij argument proti demokratií ‒ tse piatichvilinna rozmova z peresícnim viborczem. I osj cas tsíjeí rozmovi nastav. U bylshostí rozvinenich krajin peresícnij viborecz viríshuie vse. Polítiki bylshe ne vladarí, a sluhi joho casto alogícnich i supereclivich vimoh. Napriklad, u parlamentskich viborach u Brazilií 2010 roku naibylshu kyljkystj holosyv iz usíjeí krajini zybrav kloun (u priamomu znacenny tsioho slova) Tiririca.

Na nastupnomu etapí avtor namahaietsia zjasuvati: zanepad vladi ‒ tse dobre ci pohano? I zahalom prichoditj do visnovku, shco tse inakshe. Iz zanepadom vladi liudstvo ne pozbulosia nebezpek, ale voni stali inakshy, ne taky, jak buli dosí. Odnak mi, za ínerczíjeju, cekaiemo i hotuiemosia do vże znaiomich lich staroho svítu.

Taky pomilki doroho koshtuiut. I mi rozplacuiemosia za nich vże siohodní nezdatnystiu svítovoí spyljnoti konsolídovano protidíjati agresoram ta ekologicnim katastrofam, a mísczevoí vladi ‒ żachlivim teroristicnim aktam, jaky stali możlivy zavdiaki poiednanju sucasnich technologíj i varvarskoho mislenja. Ci może na taky vikliki vydpovísti kloun Tiririca abo podybny jomu populisti-hreckosií? Vydpovídj ocevidna.

To shco ż robiti? Moisés Naím jak buvalij políticnij terapevt raditj prohulianki na svíżomu povítrí abo «vydnovlenja dovíri, onovlenja políticnich partíj, poshuk novich sposobyv zalucenja peresícnoho hromadianina do zmístovnoí ucasti v políticnomu proczesí, stvorenja novich mechanizmyv efektivnoho upravlínja, obmeżenja negativnich vplivyv sistemi strimuvanj i protivah z odnocasnim zapobíhanjam nadmírnoí konczentraczií nepydkontroljnoí vladi, a takoż pydvishcenja zdatnosti derżav-naczíj do spyljnoí roboti…».

Shcopravda, vyn ne utocniuie mechanizmyv dosiahnenja tsich shliachetnich czílei, odnak vislovliuie optimísticne spodívanja na kolektivnu mudrystj liudstva, zavershuiuci knihu promovistim recenjam «I vono (liudstvo) jich (shliachi upravlínja samim soboiu) znaide». Choca, możlivo, same v tsiomu Naím i maie raczíu. Oznacena problema nastyljki globaljna, shco spodívatisia navítj projektu jeí viríshenja vyd odníjeí liudini bulo bi lehkovażno.

OBHOVORENNIA